Štěstí společenského zvířete

Mezi předpoklady navazování a udržování pozitivních vztahů patří

• laskavá pozornost,
• respekt a tolerance,
• vnímání a přijetí druhého, jaký je,
• neupřednostňování sebe, ale naopak ustoupení "ze sebe" a otevření se druhému,
• aktivní naslouchání,
• snaha pochopit druhého a skutečně porozumět tomu, co sděluje,
• zaměření se spíše na silné stránky druhých než na jejich nedostatky,
• nemanipulování s realitou: to znamená, že nezapojujeme vlastní představy a interpretace nebo stereotypy předem, ale necháme se právě skrze otevřenou a laskavou pozornost unést společným přítomným okamžikem,
• sdílení s druhým, schopnost a ochota být plně tady a teď ve společném prožívání.

Zajímavou inspirací pro naše vztahy mohou být výsledky několika výzkumů v oblasti pozitivní psychologie. Prvním z nich bylo stanovení tzv. Losadova pravidla 
(výzkumem se zabývala například Barbara Fredricksonová), které platí jak pro pracovní a přátelské, tak i pro partnerské vztahy. Losadovo pravidlo je indikátorem toho, zda jsou vztahy pozitivní a zda prospívají.

Toto pravidlo je vyjádřeno poměrem mezi pozitivními a negativními sděleními
a emocemi, přičemž hranice prospívání začíná u poměru 2,9 pozitivních prohlášení 
a emocí na jedno negativní nebo kritické prohlášení či emoci. Poměr 5 : 1 predikuje
v partnerských vztazích silný, láskou naplněný vztah. Naopak poměr 1 : 3, pokud existuje dlouhodobě, směřuje nezadržitelně k rozpadu vztahu.

Opravdovost, vděčnost, štědrost

Jednou z možností, jak vhodného poměru dosahovat, je metoda tzv. aktivně konstruktivního reagování. Netřeba připomínat, že opravdovost a přirozenost je samozřejmou podmínkou. Tato metoda vychází z předpokladu, že při budování pozitivních vztahů je primární to, jak si vzájemně projevujeme radost a uznání při pozitivních událostech.

Sami jistě budete souhlasit s tím, že jinak bude vypadat vztah, kde na pracovní úspěch partnera reagujeme slovy Skvělé!, Jsem na tebe hrdý, gratuluji. Teď se ti líp povede a budeš mít možná i víc peněz. Mám velkou radost... a odpovídajícím způsobem i neverbálně, než když jen tak nezúčastněně proneseme, že je to fajn, nebo začneme hledat problémy, které to přinese, případně dokonce nereagujeme na informaci vůbec a začneme mluvit o něčem jiném.

Četné psychologické studie také prokázaly korelaci mezi osobním štěstím
a schopností cítit a vyjádřit vděčnost. Z dlouholetého výzkumu Dr. Snowdona 
z Univerzity v Kentucky vyplynulo, že lidé, kteří jsou v životě vděčnější, pozitivnější
a optimističtější, jsou také spokojenější, zůstávají déle zdraví, dožívají se vyššího věku a je u nich ve stáří nižší pravděpodobnost výskytu různých degenerativních onemocnění mozku, jako je třeba demence nebo Alzheimerova choroba.

Proto je také jedním z cvičení pozitivní psychoterapie napsání a přečtení zhruba jednostránkového dopisu s vyjádřením vděčnosti konkrétní osobě. Tým Martina Seligmana zjistil, že takový akt přispívá ke zvýšení míry našeho prožívaného štěstí
a spokojenosti. 

Obdobné je to se štědrostí. Výzkum Dr. Jordiho Quidbacha z Harvardské univerzity prokázal, že akt štědrosti nebo takové nastavení osobnosti přispívá k vyšší radosti
a spokojenosti. A funguje to recipročně: čím víc jsme spokojení, tím víc dáváme.

V jednom výzkumu byli lidé rozděleni do dvou skupin a dělali inteligenční testy.
V jedné skupině cíleně vyšly nadprůměrné výsledky, v druhé záměrně nízké. V obou skupinách vznikly výsledkům odpovídající pocity radosti a spokojenosti, respektive nespokojenosti. Každý z účastníků dostal deset euro. Na ulici pak byli nachystáni lidé, kteří potřebovali peníze. Skupina, která byla radostná, rozdávala z toho, co dostala, více než skupina nešťastná a nespokojená. 

Stejně tak byla zjištěna souvislost mezi osobním štěstím a altruismem, soucitem
a empatií. Konkrétně například ve studii o dobrovolnictví, která ukázala, že lidé pracující jako dobrovolnící nebo v různých neziskových organizacích vykazují vyšší míru osobní spokojenosti, dožívají se vyššího věku a jsou zdravější. 

Štěstí jsou ti druzí

Michael Tomasello a Paul Bloom experimentálně zjistili, že děti už od prvního roku života spontánně projevují ochotu, pomoc a spolupráci, tedy základní rysy altruistického chování. Až později začínají přejímat společenské normy a chovat se sobečtěji.

Matthieu Ricard proto například navrhuje, aby rozvíjení a kultivování takových emocí, jako je soucit, empatie a altruismus, bylo součástí programů ve školkách
a ve školách. Výzkumy v oblasti mozkové plasticity dokazují, že vše se dá trénovat 
a rozvíjet, nejen kognitivní dovednosti, ale i dovednosti emoční a sociální.

Osobní štěstí úzce souvisí se štěstím a spokojeností druhých a naší schopností jim toto štěstí přát. To je dáno tím, že člověk je tvor sociální - "společenské zvíře", jak prohlásil už Aristotelés. Pro přežití lidského rodu byla totiž víc než co jiného potřeba vzájemná podpora a spolupráce. Altruismus a soucit jsou podporovány existencí tzv. zrcadlového neuronu a mají také vlastní soustavu mozkových obvodů, která byla favorizována přirozeným výběrem.

V dnešní době se hlavně díky pozitivní psychologii a výzkumům mozku ukazuje, že postulát egoistického štěstí je mylný, neboť má chybné východisko: předpokládá, že lidé jsou oddělené a na sobě nezávislé jednotky. Pravdou ale je, že když přejeme štěstí druhým, případně k němu sami ještě přispíváme, zvyšujeme tím i míru vlastního pocitu štěstí. 

Je potřeba si to uvědomit i s ohledem na to, že například běžné terapie (včetně medikace) nejsou z dlouhodobého hlediska efektivní a léčí v podstatě jen příznaky, nikoli skutečné kořeny našich psychických potíží - deprese, úzkosti, posttraumatické stavy aj.

• U deprese bylo zjištěno, že je nutné zařadit do běžného života jako aktivní prevenci recidivy další techniky. Pokud se tak nestane, je pravděpodobnost výskytu druhé deprese 60%, třetí 70% a čtvrté dokonce 90%.
• Pokud je ale po léčbě nejzávažnějšího průběhu depresivního onemocnění zařazen program aktivní prevence recidivy, která spočívá v rozšíření zorného pole, v odstoupení od problémů a v načerpání pozitivity, toto procento se výrazně snižuje.

Mezi prevenci patří například terapie MBCT založená na meditaci mindfulness nebo pozitivní psychoterapie, která je z velké části založena právě na otevřenosti
k druhým, na kultivaci vděčnosti, sdílení, spolupráce, soucitu a altruismu. Mít na zřeteli i štěstí druhých je tedy nezbytné, neli přímo urgentní.