Zasloužíte si respekt?

Nedávno se tu strhla diskuse na téma respektu. Někdo si myslí, že respekt je charakteristika, se kterou se narodíme – buď jej máme, nebo ne. Jiný je zastáncem myšlenky, že respekt se dá získat. A další věří, že respekt je odrazem přístupu k sobě samému nebo že jej můžeme od druhých vyžadovat. Všichni máme tak trochu pravdu. Důležité je uvědomit si, že respekt často záleží na očích pozorovatele. Můžeme totiž klidně obdivovat Guru Járu a vážit si ho, i když jiným je k smíchu nebo by ho nejraději viděli na šibenici.

Co je respekt? Možná se vám zdá tato otázka banální. Jsem si jistá, že by většina z vás dokázala vytvořit svou vlastní definici, která by se ale od ostatních podstatně lišila. Respekt je každopádně charakteristika, po které mnoho z nás touží. Čím méně jej máme, tím více jej chceme. Co je projev respektu pro jednoho, může být přesný opak pro druhého. 

Někteří lidé považují za podněty, které v nich vzbuzují respekt, například bohatství nebo moc. Jsme fascinováni celebritami všeho druhu, místo abychom respektovali své blízké nebo třeba učitele. Vážíme si mocných a nadaných, méně pak lidí, kteří neokázale, bez viditelných znaků úspěchu prospívají společnosti.

Kdybych měla charakterizovat respekt, asi bych jej nazvala: 

  • úctou k jedinečnosti či odlišnosti člověka,
  • obdivem jeho pozitivních vlastností,
  • úctou k lidem, kteří ovlivňují náš život a dělají ho lepším. 

Z toho vyplývá, že respekt je dvojí:

  • Ten, který projevujeme my druhým, a ten, který lidé projevují nám.
  • Ten, kterým dáváme najevo, že i odlišné názory, víra nebo hodnoty mají právo existovat
    a být vyslyšeny, a naproti tomu respekt, který si u nás někdo zasloužil svou jedinečností,
    svým přínosem pro nás či společnost. 

Slovo "respekt" pochází z latinského rēspicere, které znamená všímat si, pozorovat, dívat se zpět. 

Psycholog Stanton Samenow vypozoroval, že respektu se ve velké míře dožadují lidé
s kriminální osobností. Chtějí být viděni jako střed vesmíru, jako vůdčí, silní a kontrolující jedinci. Jakýkoli náznak nerespektu je potom může dohnat k agresi či útokům. Svůj respekt si kupují strachem. Vše, co neodpovídá jejich sebe-obrazu, je považováno za ohrožující. Autor dále uvádí, že většina zodpovědných lidí chápe, že respekt je získáván, ne vyžadován.

Kdo si tedy zaslouží náš respekt? 

Respekt by měl začínat zdola. Jeho objektem může být kdokoli, kdo má v našem životě nějaké místo a máme si ho proč vážit. Může jít o kamarádku, která nás rozveselí, když máme špatný den, přítele, který nás obejme, než večer usneme, uklízečku, která dělá naše pracovní prostředí čistější, nebo rodiče, kteří celý život tvrdě pracovali, abychom mohli studovat a bydlet ve velkém domě. Říká se, že bychom neměli zapomínat slušně pozdravit lidi, které míjíme, když stoupáme vzhůru, protože nikdy nevíme, zda je nepotkáme na cestě zpět.

Existuje určité chování, které obvykle vzbuzuje respekt u větší skupiny lidí. Jedná se
o obecně uznávané a obdivované vlastnosti. To samé jednání může však u jednoho vzbudit respekt a u druhého pohrdání. Řekněme, že váš soused zachrání kočku
z rozvodněné řeky – pro jednoho je to udatný čin hodný respektu, pro druhého je to hloupost a zbytečné riskování vlastního života.

Často v nás vzbuzují respekt vlastnosti jako spravedlnost, odolnost, síla charakteru.
Ve mně osobně vyvolává respekt například spolehlivost. Proč? Spolehlivost mám spojenou se schopností druhému člověku důvěřovat. A s lidmi, kterým můžu důvěřovat, můžu sdílet svůj život. Mohu se o ně opřít. Naopak tím, že u mě nespolehliví lidé ztrácí obdiv a respekt, si dělám život jednodušší. Nejspíš se to také odvíjí od mé vlastní spolehlivosti, kterou považuji za velmi důležitou a také za projev respektu k druhým. Očekávám tedy podobné jednání od nich. 

Láska nebo respekt?

Láska a respekt jsou dvě rozdílné hodnoty, i když mohou být součástí jedna druhé. A to by také mělo být ideálem ve vztahu. Pokud totiž budeme druhého milovat, aniž bychom ho respektovali, můžeme ho tím zničit. Respektovat druhého znamená vědět, že není námi, není to naše hračka, naše druhé já, neslouží k uspokojování našich potřeb.

Ve vztahu je důležité zjistit, jaké potřeby má druhý, jaké jsou jeho sny a přání, a pomoci mu jich dosáhnout. Nemůžeme druhé kontrolovat nebo předělat k obrazu svému, můžeme respektovat jejich jedinečnost a zároveň se od nich učit. Respekt vyžaduje mít určitý odstup od druhého a nepovažovat jej za pokračování nás samých, ať se jedná
o partnera nebo děti. 

Láska naopak sbližuje a vytváří emocionální pouta, která by nám měla pomoci překonat těžké časy. Respekt bez lásky nám nezaručí trvání vztahu.

  • Lidi můžeme respektovat, aniž bychom je milovali.
  • Můžeme být v manželství, i když partnera nemilujeme, ale vážíme si ho pro jeho dobré vlastnosti.
  • Můžeme také milovat bez respektu. Být vášniví milenci, kteří jsou si nevěrní, hádají se, urážejí,
    a pak si dokazují lásku velkými gesty.

Co však potřebujeme pro dlouhý a spokojený vztah, je láska a respekt zároveň.

  • sdílejte
  • 0

Mohlo by vás také zajímat

  • Štěstí na zkoušku i napořád

    Lidé odedávna hledají štěstí. A v určitých dobách, třeba ve starověkém Řecku, ho spojovali s poznáním sebe sama. Dobře to vyjadřuje citát básníka Pind...

  • O prožívačích a hledačích smyslu

    Zdá se mi přirozené nahlížet na životní štěstí jako na něco, co vyrůstá z ohodnocení života jako celku – jakožto něčeho, co je pro nás smysluplné, co ...

  • Vytvořte si záchrannou brzdu

    Když se zamyslím nad tím, kdy překračujeme hranice, napadá mě hned několik situací a důvodů, proč nám to občas "ujede", a zároveň několik způsobů, jak...

  • Proč je dobré umět vyjadřovat emoce

    Líbí se mi, když muži umí vyjadřovat emoce. A nejde pouze o muže. Obdivuji obecně lidi, kteří dokážou být emocionální a zároveň uvažovat prakticky. Uv...